Napsali o nás

Co o Jakubovském krmítku a tématice krmení včel stropním krmítkem napsali v odborných včelařských časopisech a uveřejnili na internetových stránkách.

Rozhovor

Jakubovské řešení aneb i při krmení není nad výzvy... Vážení čtenáři, nad výzvy skutečně není. A výzvy jsou stále „in“... Jsou spousty prověřených a fungujících metod, nebo také spousty metod, o nichž si všichni myslí, že nemůžou fungovat, dokud se nenajde někdo, kdo to neví, a dá se do práce... A ono mu to najednou funguje... Cesta dopředu je hledání a hledači jsou vzácný druh. Mohli bychom na toto téma vést dlouhou debatu, mohli bychom také v tomto smyslu modifikovat magický Hálkův verš nekamenujte proroky... V loňském roce spatřila světlo včelařského světa Jakubovská krmítka. Nazvána jsou podle obce Jakubov v západních Čechách. Tím, kdo je přivedl na svět, je kolega Bohuslav Smetana. Svá krmítka představil na Včelařském fóru, v časopise Včelařství, na řadě výstav. Naposledy jsem jej potkal na stánku na výstavě Natura viva v Lysé n. Labem koncem letošního května. Stánek byl sice trochu ukryt mezi myslivci, lovci a outdoorovými dobrodruhy, avšak včelaři jej našli a využili možnost vidět vše na vlastní oči a krmítka si osahat. A když byl o pár dní později spuštěn nový web www.jakubovske-krmitko.cz, vznikl nápad požádat autora těchto pozoruhodných krmítek o rozhovor, a dát tak dál zprávu o zajímavé včelařské pomůcce. Autor těchto řádků a otázek přiznává bez mučení cosi jako střet zájmů: krmítka už k plné spokojenosti vyzkoušel a díky tomu se s autorem také seznámil. Takže snad nikoho nepohorší, že si níže budeme tykat... :-) e-Věstník: Proč jsi vlastně začal přemýšlet o novém typu krmítka, když pro krmení včel existuje již řada fungujících, tradičních a zavedených systémů? e-Věstník 10. 7. 2012 15 / 2012 7 B. Smetana: První zkušenosti s krmením včel jsem „ochutnal“ ve formě skleněných 1,5 l balonů, které byly značně problematické i proto, že jsem ke včelám dojížděl a počet návštěv u včel vzhledem k nedostatku času komplikoval moje sportovní a pracovní aktivity, nebyla tedy jiná možnost, než situaci nějak řešit. Neúspěšnými pokusy bylo nutno projít a už v té době bylo jasné, co jsou při stavbě vlastních krmítek hlavní priority. Nešlo o vylepšení techniky obracení skleněných balonů a usazení do plechových misek, ale o zvýšení obsahu cukerného roztoku na jedno podání. Nutno připomenout, že se jednalo o období r. 1975 a později, což značně limitovalo možnosti k provedení nějaké zásadní změny. Pochopitelně, že i ukrajinská krmítka byla použita, ale i tento způsob krmení byl komplikovaný, i když jistý posun od skleněných nádob to byl, ale ne tak významný. Abych zvýšil objem krmítka (cca 5 l) zhotovil jsem vlastní nádoby ukrajinského systému s košíkem a skleněnou tabulkou chránící roztok před únikem tepla a před přístupem nežádoucího hmyzu. Tato pomůcka s jistými nedostatky fungovala, dojíždění na stanoviště už nebylo tolik, ale na první pohled bylo zřejmé, že nedostatkem tohoto řešení je nepoměr včel v omezeném prostoru v košíku (cca 150 včel) a plochou krmného roztoku. V košíku bylo možno pozorovat značný chaos, který se projevoval i na česnech a před včelínem. To byl vážný důvod zamyslet se nad problémem a tento stav nějak změnit... e-Ve: Jaký je tedy základní princip funkce Jakubovského krmítka? B. S.: První vážný počin jakubovského řešení byl pokus umožnit včelám odebírat krmný roztok z celé plochy nádoby(přibližně 400 cm²) a nestresovat včely v malém, omezeném prostoru. Nesmělé pokusy probíhaly s různými plováky a sama náhoda tomu chtěla, aby se mezi pokusnými materiály objevil i keramzit – přírodní jílovitá zemina expandovaná při vysoké teplotě. Po úspěšném odzkoušení bylo jasné, že tento materiál je ze všech testovaných nejvhodnější, a začala se rýsovat první podstatná výhoda – princip krmení včel pomocí plovoucích kamínků. e-Ve: Dovolíš tak trochu nakouknout „do kuchyně“? V úvodním článku na jakubovském webu se totiž hovoří o řadě let zkoušení a vylepšování: v čem toto vylepšování spočívalo a co všechno ta léta zkoušení a vylepšování přinesla? B. S.: Počátky použití keramzitu na hladině cukerného roztoku bych datoval do r. 1982 a nesmíme zapomenout, že další vývoj závisel na možnostech průmyslové výroby dostupné běžnému občanovi. Nádoby, způsoby spojování součástí krmítek a celkové zpracování – to bylo pro mé vlastní použití spolehlivé a funkční, ale krmítko neodpovídalo pro plošnější a masovější využití. Jeho konkurenceschopnost nebyla na požadované úrovni a Achillovou patou byl středový průlez, který až ve třetí generaci vývoje dosahuje požadovaných parametrů. Také nádoby, které tvoří základ pro objemové požadavky krmítek, prošly svým vývojem a ustálení na velikostech pěti a jedenácti litrů se ukázalo jako vhodné. e-Ve: Nakonec bylo Jakubovské krmítko vypuštěno do světa. Jistě jsi napjatě čekal na zpětnou vazbu... Jaké byly reakce a zkušenosti prvních uživatelů a vedly k nějakým dalším vylepšením? B. S.: Ještě než byla pomůcka ke krmení představena širší veřejnosti, bylo nutné provést některé úkony spojené s ochranou průmyslového vlastnictví a již v r. 1990 byla podána přihláška u ÚPV. Toto období bylo rozhodující pro budoucí osud krmítka, a to na dobu skoro dvaceti let. Začal jsem totiž podnikat v jiné oblasti a krmítka zůstala živá pouze v mé praxi. Po skončení podnikatelské činnosti jsem oprášil desky s dokumentací krmítek a obnovil řízení k ochraně průmyslového vzoru EU. Díky internetu jsem navázal na ztracené roky a byl jsem překvapen, že v oblasti krmení včel nedošlo za poměrně dlouhé období k podstatnému posunu. A tak začalo další kolo oživování skoro zapadlého principu krmení včel – jakubovského. Psal se r. 2009. To už bylo dostatek vhodných surovin na bázi PP, PE a původní PVC tak mohlo být nahrazeno vhodnějším materiálem. Přišly první prezentace na různých výstavách a s napětím jsem očekával reakce prvních majitelů těchto pomůcek. Dost se mi ulevilo po zjištění, že moje dobré zkušenosti s krmítky z Jakubova korespondují ve stejném duchu s názory včelařů, kteří měli chuť a odvahu naši pomůcku vyzkoušet v praxi. A díky těmto průkopníkům bylo dosaženo vylepšení pomůcky pro včelaře na úroveň e-Věstník 10. 7. 2012 15 / 2012 8 průmyslově zdatnou, která by neměla nikoho zklamat, použije-li ji. Za hlavní vylepšení bych označil vkládání nalévací trubice do otvoru ve víku krmítka, která zdokonalila bezkontaktní používání, včetně stabilizace nalévacího trychtýře. e-Ve: Co tedy považuješ za největší přednosti svého krmítka? B. S.: Plocha pro odebírání včel je dostatečně veliká a pojme tisíc, resp. tři tisíce včel (u velkého krmítka). To snižuje krmnou hektiku na minimum, neboť včely nemusí „stát v dlouhé frontě“, až se uvolní místo u „korýtka“. Vlastním teplotním režimem udržuje pomůcka krmnou směs na přijatelné úrovní a ani v případě poklesu nočních i denních teplot nemusí včely krmítko opustit a přerušit tak odnášení zásob. Umožňuje krmit bez vzájemného obtěžování, což je výhoda pro obě strany. Zamezuje slídivosti a nedovolí vniknout do krmítka nežádoucímu hmyzu. Po usazení na strop úlu se již nemusí krmítko opakovaně při doplňování odstraňovat a po celou dobu krmení nejsou včely rušeny. V případě nerovnosti úlu nehrozí samovolné vyprázdnění cukerného roztoku do plodiště. Je-li odebírání zastaveno, není chyba v krmítku, viz prosakovací víčko a jeho zanesení. e-Ve: Pro jaké typy včelaření je krmítko vhodné? B. S.: Jakubovské krmítko je vhodné pro úly s otvorem (60 – 150 mm) ve strůpku, nebo folii, kryté prázdným nástavkem. Krmítka mají výšku 210 mm a nejvhodnější jsou pro rámkovou míru 39×24 cm. Vyrobili jsme i pětilitrová s výškovým profilem 160 mm pro Optimaly, ale optimalistů asi tolik není, tak jsme výrobu zrušili. e-Ve: Jaký je dnes o krmítka zájem? B. S.: Není těžké vymyslet nějakou pomůcku, zařízení, či věc sloužící člověku ku prospěchu, ale mnohem těžší je takové dílo uvést do života a na Tvoji otázku odpovím celkem lapidárně: doufám, že to nejtěžší už máme odpracované. Soudě podle ohlasů a nových zájemců se doufám nemýlím... e-Ve: Děkujeme za rozhovor. Za redakci e-Věstníku se ptal J. Matl

24. 03. 2013

časopis Včelařství 1/12

časopis Včelařství 1/12 Článek, který uveřejnili Ing.Matyáš a Dr.Horák, popisuje zkušenosti a poznatky s tímto včelařským krmítkem. Přítel Matyáš navrhl vylepšení a to vkládat do nalévacího otvoru trubici, do které se vsune nálevka a krmítko se oproti původní verzi snáze doplňuje. Tímto děkujeme př. Matyášovi za spolupráci.

14. 06. 2012

časopis Včelařství 7/11 strana 245

časopis Včelařství 7/11 strana 245 Článek, který popisuje proč a jak použít Jakubovské krmítko..

12. 06. 2012